Kdo umí, ten umí...
foto archiv
Mám doma v obýváku na stěně mnoho diplomů, mnoho vyznamenání, nespočet trofejí z nejrůznějších oborů činnosti. Ale nejvíc, nejvíc jsem hrdý na své poslední vítězství v soutěži, kterou pořádá můj zaměstnavatel - dopravní podnik, v němž pracuji jako inovátor a navrhovatel dopravního značení.
Kousek, se kterým jsem tentokrát vyhrál celozávodní soutěž, se jmenuje: „Pozor, rovinka se záludnou, ze široka otevřenou dírou napříč celým jízdním pruhem“. Dopravní podnik pro nás tuto soutěž pořádá každý měsíc, aby nás motivoval k lepším pracovním výkonům. Za třicet let, které ve funkci působím, mám už doma sice nespočet diplomů za „nepřehlédnutelné přispění ke zlepšení dopravní situace“, a finanční prémie padesát tisíc korun také není k zahození, ale tahle poslední výhra mě tolik těší proto, že za předešlý půlrok nabral podnik do našich řad mladé, a musím přiznat, že i talentované lidi. Vyhrál jsem vlastně nejen sám za sebe, ale hlavně za nás, za starou garnituru, která už v dnešních dravých vodách, přežívá na svých ošoupaných židlích jen tak tak. Moje značka uspěla v takové konkurenci, že se tomu až sám divím. Mě osobně nejvíc zaujal návrh určený pro horské silnice, který nesl pracovní název: „Pozor, pravoúhlá zatáčka s velbloudími hrby, které při rychlosti nad 30 km/h vyhazují na svodidla, popř. ze srázu“. Velmi dobrý návrh. Chtěl by trochu dopilovat, ale všechna čest...
„Tak vidíš,“ poplácávají mě teď po ramenou dlouholetí kolegové. „Ještě to těm cucákům ukážeme...“
Ale já, když se nad tím zamyslím, vidím, že nám už pomalu zvoní hrana. Proto mám takovou radost ze svého vítězství. Cítím, že je to moje labutí píseň. Bratrům ve zbrani jsem sice dal naději, že ještě nepatříme do starého železa, ale všeho dočasu… Nicméně až jednou uvidím na kraji silnice tuhle svoji poslední vítěznou značku, na které je uprostřed umístěn motiv kosočtverce s čárkou uprostřed, bude vědět, že zůstanu všem na očích celé věky, že budu nesmrtelný…
Jan Pavel
Vánoční rozjímání
Probudil jsem se a koukám, venku padá sníh. Tak tedy konečně. Budou na sněhu. Alespoň jsem v to pevně doufal. Snad sníh za těch pár dní neroztaje. Ještě chvíli jsem ležel v teplé posteli, než se dveře do ložnice začaly pomalu otevírat.
Jan Pavel
Chcete vydat bestseller? V první řadě zabte autora!
Když si mě jednoho dne povolali na marketingové oddělení vydavatelství, které se kdysi ujalo mých rukopisů, vyrazili mi dech, sotva jsem vstoupil do dveří. „Nemůžeme přijít na to, jak vás nechat umřít...“
Jan Pavel
Pozor na ryze českou nemoc šílených vepřů!
Jednoho slunečného rána jsem se probudil a nebylo mi příliš dobře. Ono mi není žádného rána vůbec dobře, ale tohohle rána mi připadlo, že dneska určitě umřu. Snažil jsem se myslet na to, že musím napsat závěť a takové ty věci kolem, ale nějakse nedařilo. Stále mi něco našeptávalo, že to ještě zdaleka není můj konec, že až to přijde doopravdy, bude to daleko daleko horší. No to se mám na co těšit...
Jan Pavel
Můj miláček, můj seriál!
Konečně! Budou další díly Tisíc a jedna noc! Jak božsky to zní... Jaká rajská hudba... A bude se zase na co dívat. A nejen pár večerů, ale celej rok! Už jsem se bála, že se nedočkám.
Jan Pavel
Hovory k sobě
Když jsem začal přemýšlet o tom, proč bych měl vonět jako mulat nebo černoch na bílém koni z jedné televizní reklamy, uviděl jsem před sebou malou manéž s poníky.
Jan Pavel
Neřešitelný životní problém
Už dlouhou dobu přemýšlím, jak spáchat sebevraždu a nikoho tím neobtěžovat. Považte, jak to začalo...
Jan Pavel
Z jejího života
Samozřejmě mě musel někdo vyrobit. Stál u licí pece, měl před sebou formičky a lil. Lil a lil a lil. Lil jako o život, lil, až mě celou ulil. Pak mě nechal zchladnout – a já byla najednou na světě! Ojojojoj!, chtělo se mi tenkrát vykřiknout, že jsem se tady konečně vylíhla... vlastně vylila.
Jan Pavel
Na co umřel náš pták, pane doktore?
Náš andulák Kojza natáhnul drápy minulý týden o víkendu. Vrátili jsme se s manželkou domů z chaty a našli ho, jak „leží v komoře, nožky má nahoře“.
Jan Pavel
Poučení z krizového vývoje v rodině (ale zejména ve vztahu s otcem)
„To se jako vůbec nedíváš na zprávy?!“ zůstal na mě zírat užaslý otec, když jsem mu sdělil, že vůbec netuším, proč už se dvacet minut rozčiluje, až mu na čele nabíhají žíly.
Jan Pavel
Na stopě (mizejícím) podnikatelům
Existuje pořad (a ne, že ne!), který je určen především pro nás, pro podnikatele. Jmenuje se Na stopě. Sleduji ho pravidelně. A naordinoval bych jeho užívání každému, kdo by začal s myšlenkou na vlastní podnikání byť jen zlehýnka koketovat. Je to lék nad léky. V každém díle se objeví dva až tři zmizelí podnikatelé, které už nikdo nikdy nespatří. Kampak se nám to asi kluci poděli? Těžko uvěřit, že by si vyrazili na několikaletou dovolenou jen tak, nalehko...
Jan Pavel
A pak si kupte boty…!
Začátkem podzimu mě každoročně přepadá noční můra. Musím si totiž koupit nové boty. Ta myšlenka mi nedá spát a strach, strach z něčeho v podstatě tak banálního, mě pronásleduje a není před ním úniku. Musím si koupit nové boty... A proč se bojím, s odpuštěním, takové blbosti?
Jan Pavel
Nové metody aneb inovace bez legrace
„Revize jízdenek,“ zaburácel mi u ucha strašlivý hlas. Leknutím jsem zkoprněl. Nade mnou se skláněl obrovitý holohlavý chlap s odznakem v ruce. „Nemám,“ řekl jsem potichu. „Tak občanský průkaz!“ „Taky nemám,“ řekl jsem ještě tišeji.
Jan Pavel
Novodobí znalci moderního umění
Tím, čím jsem, jsem se chtěl stát už jako dítě hlavně proto, že miluju oranžovou barvu. A věděl jsem, že jedině u popelářů se fasují ty uhrančivě hřejivé, jiskrně oranžové vesty. Ale jakmile jsem se po škole začal vozit na zadním stupátku, zjistil jsem, že už nemiluju jen všechno oranžové, ale že jsem také hrdý na zodpovědnost, která na mě doléhá každého dne hned od okamžiku, kdy s Josefem po boku a Frantou za volantem vyjedeme z garáží. A tuhle zodpovědnost jsem si dvojnásobně uvědomil právě před rokem.
Jan Pavel
Můj dům, můj hrad...
„Tak mi to tady vyplňte a pak se s tím vraťte,“ řekla mi slečna za přepážkou a podala mi lejstro s předtištěnými kolonkami. Sedl jsem si ke stolečku a začal pomalu vyplňovat. Ale pak jsem došel ke kolonce, u níž jsem nevěděl, jak ji mám vyplnit. Byla to kolonka: trvalé bydliště. Ono to totiž není jen tak sehnat si nějaké bydlení. Já už se o to snažím sakramentsky dlouho a pořád to není to pravé „ořechovskové“...
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1095x
Výběr z bibliografie:
Jizvení (novela, Arieta, Praha , 2005);
Až pes snese čokoládu (povídky s Mikou Horákovou, Artes Liberales, Praha, 2006);
Tramvaj do stanice (novela, Artes liberales, Praha, 2007);
I smrt se zahojí (román, Nakladatelství Slovart, Praha, 2007);
Zbytečnost (povídky, Nakladatelství Slovart, Praha, 2009);
Inutilidades (překlad knihy Zbytečnost do portugalštiny, Thesaurus Editora, Brasília, 2009);
Worthlessness (překlad knihy Zbytečnost do angličtiny, 2010);
www.janpavel.eu